Všichni stojíme v jedné frontě...

Právě jsem přijela domů. Byla jsem se projet na kole a bylo to krásně osvobozující. Myšlenky mi létaly hlavou a mě napadlo, že doopravdy netušíme, kolik času nám na světě zbývá.

Nejspíš mě to napadlo kvůli tomu, že nám v pondělí náhle umřelo morčátko a já neměla moc šancí se s ní rozloučit. Zpětně mi samozřejmě běhá hlavou, že jsem si jí chovala málo, protože jsem třeba zrovna neměla čas, a že jsem jí málo nechávala běhat jen tak po pokoji, což milovala. Ale... ale nakonec jsem si tyto myšlenky zakázala.

Plyne mi z toho ale nějaké poučení. A to, že když něco chci dělat, nemám to odkládat. Když chci někomu něco říct, mám to udělat hned. Nemám ztrácet čas věcmi, které mě nebaví a nenaplňují. Život máme jen jeden. Všichni na planetě stojíme frontu, která má jistý konec...ale nikdo z nás neví, kde v té frontě stojíme.... Kolik času nám zbývá...

Budeš nám chybět Lili, byla jsi skvělá...




Komentáře

  1. Je mi to ľúto. Veľmi sa mi páči ako si napisala , že život máme len jeden. Niektorý ľudia si to vôbec neuvedomujú a je to škoda.
    Budem rada ak sa zastaviš aj na mojom blogu.
    Môj blog: www.lifeforjul.blogspot.com

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju, jsem ráda, že to na lidi působí takto, někteří svůj život moc nežijí a pak litují :(

      Určitě se mrknu :)

      Vymazat
  2. Taky nad tím poslední dobou hodně přemýšlím. Smrt je nám teď víc na očích než kdy dřív. Ale asi si to nesmíme připouštět, jinak bychom se tu z toho zbláznili:(!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To máš pravdu! A doufám, že tato doba otevře oči hodně lidem a začnou si vážit toho, co mají :)

      Vymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky