Rok mámou
Rok. Dnes je to přesně rok, co jsme naše děti poprvé viděli a drželi. Tento den vnímám jako ten, kdy jsem se stala mámou. Vzpomínka na něj a celkově na to období ve mně vyvolává spoustu pocitů. Vybavuje se mi ta neuvěřitelná nervozita z toho celého procesu a změny, ale také ta nesmírná natěšenost, až budu mít ty dva broučky doma. Zpětně mi přijde neuvěřitelné, jak to bylo rychlé a zároveň tak přirozené.
Procházím si znovu fotky, které pořídila naše úžasná teta Léňa při prvním setkání a nejde nebrečet dojetím. Stejně jako na těch fotkách. Přijde mi legrační, že Týna na těch fotkách VŮBEC netušila, jaké to bude, na jakou horskou dráhu právě nasedla a že se život už nikdy nezastaví, ani na vydechnutí 😁😁😁
I rok poté jsem stále vděčná biologické matce našich dětí za to, jak úžasné děti můžu díky ní mít. Rodiče, co si procesem adopce neprochází, to často nechápou, ale je to tak. Kdybychom si tím vším neprošli, taky bych té vděčnosti nerozuměla.
Emmí, Páťo, děkuju, že můžu být vaše máma, že jste mi ukázali pravý smysl života a naučili radovat se z běžného dne, protože každý den je něčím unikátní. Děkuju za to, jací jste, že se umíte smát každé blbosti, co někoho z nás napadne, že jste sví a zvídaví. Nemůžu se dočkat až na jaře proběhne poslední soud a budete naši i oficiálně a já se vámi konečně budu moct začít chlubit. 💙💗
Kubo, tatínku našich božích dětí, děkuju, jak ses zhostil své role, která přišla ze dne na den. S jakou lehkostí a iniciativou ses do té role pustil, jako kdybys byl táta odjakživa. Nikdy mě nepřestane bavit reakce lidí, když jim prozradíš, že přebaluješ, uspáváš, vstáváš a krmíš 😆
💛
Přeji vám všem krásné dny
Komentáře
Okomentovat