Cesta za snem? Ano!

Ahoj všem! Doufám, že jste všichni zdraví a užíváte si v rámci možností procházky do přírody a čtení knih pod dekou a s teplým čajem. 😍🍂 Nám se už konečně ozvali z MHMP, že naše žádost o adopci úspěšně doputovala a v tuto chvíli naše lékařské zprávy prostudovává posudková lékařka a pak už se snad budeme moci objednat na psychologické vyšetření 👫

Dneska bych ráda pokračovala v našem příběhu. Naše touha po miminku nás zavedla až do centra asistované reprodukce (CAR). Tam nás nejdříve vyšetřili a zjistili, že jsme oba naprosto zdraví. Což pro nás nebyla nová informace, ale bylo fajn vědět, že to máme potvrzené.

Takže co dál? 

Když jsme paní doktorce oznámili, jak dlouho se už o miminko snažíme s tím, že ani jednou se nezadařilo, skoro jí vypadly oči z důlků. 

Protože půl roku hormonální stimulace jsem už měla za sebou, rozhodla se paní doktorka na nic nečekat a hned další měsíc jsme byli objednáni na IUI (Intrauterinní inseminace), což je méně invazivní metoda na podporu otěhotnění než IVF (In vitro fertilizace). Paní doktorka doporučovala IUI podstoupit max. 3x a pak už jít do IVF.

Tak. Tuto ne moc příjemnou proceduru jsem si třikrát dala. První pokus mi přišel nejsnazší, pak už jsem to tak pozitivně nebrala a chodila jsem na to téměř z donucení, protože jsem se tak přece s doktorkou domluvila. 

Připadala jsem si tam vždy jak stroj. Dopovala se hormony. Píchala si injekce. A tak pořád dokola. Nikdo se mě v CARu nikdy nezeptal, jak mi je, jak to zvládám, jak se cítím. Nic. 

Snažila jsem se být statečná, ale bylo to už za hranou a já v sobě měla obrovskou tíhu. Táhla jsem s sebou balvan, že to nejde a že je se mnou něco špatně, když jsme PŘECE oba zdraví!

Do toho člověk pořád poslouchal chytré rady okolí, jak se k tomu mám nebo nemám stavět. Že na to nemám myslet a podobně. To je rada, která se snadno řekne, ale velmi těžko splní. Obzvlášť, když pořád počítáte dny, kdy jaké prášky máte brát a kdy se máte objednat na ultrazvuk nebo IUI...

Když se blížilo třetí a poslední IUI, propadala jsem naprostému zoufalství. Co když se to zase nepovede. Já nechci na IVF... běhalo mi každý večer před spaním hlavou..

Nakonec jsem to nevydržela a manželovi tak trochu oznámila, že na IVF já prostě nepůjdu, protože se mi celý ten proces nelíbí a děsí mě. A nechci mít miminko touto cestou. A...mám obrovské štěstí, že se tato informace setkala s pochopením! Mám toho nejlepšího muže! Hodně jsme to prodiskutovávali až jsme došli k tomu, že je nám jedno, jestli naše dítě bude biologicky naše nebo ne. A že pokud třetí IUI nevyjde, půjdeme do adopce.

Jak to dopadlo, víte 😁. Museli jsme si celým tím procesem projít, abychom objevili tu správnou cestu, na které se oba cítíme skvěle a dodává nám naději na splnění našeho snu - založit rodinu.

Všechno se děje z nějakého důvodu a my jsme moc šťastní, že jsme se nenechali vmanipulovat někam, kam jsme nechtěli! Zase se potvrdilo, že nejlépe nám bude, když se budeme řídit srdcem.💜

Přeji vám všem krásné dny 

Vaše Týna ❤

Instagram

Email